Oldřich Kapler
Oldřich Kapler, 29.prosince 1915 v Ivančicích – 4.března 1998 v Opavě.
Přírodozpytec a dobrý člověk
Že to nebude mít v životě lehké, předurčilo už jeho narození. Narodil se 30.prosince před 2. hodinou ranní v č.p. 43 na Malém rynku. Ale bába Pačandová už měla v hlavě asi Silvestra a tak to nahlásila až po Novém roce a do knih nechala napsat 29. prosince. A za císaře pána platilo jen to, co bylo napsáno. Byl pokřtěn strýcem páterem Karlem Tirayem a dostal jméno Oldřich. Proč, to se neví. V celé široké rodině Kaplerů a Dittrichů ze strany otce Raimunda a učitelské směsi rodin Střechů, Tirayů a Slavíčků ze strany matky Růženy se žádný předek téhož jména nevyskytuje. Dokonce v té době toto jméno nefigurovalo ani v kalendáři. Až později se dověděl, že Oldřichem slul čert, kterého sv. Prokop zkrotil a jalové pole s ním zoral a tak Olóš slavil na Prokopa 4. července. A to až do 50. let, kdy se mocným znelíbilo ctít Olbrama a na jeho místo 20. února strčili Oldřicha.
Ale to předbíhám. Malý Ola se přestěhoval na Drůbeží trh do sousedství strýčka pátera Karla, který tam bydlel se sestrou Julií, neteří a matčinou sestrou Lídou. Rodina to vzdělaná dala směr celému jeho dalšímu životu. Ještě před tím, než uměl číst, poznával v knihách a herbářích pánů Polívky, Mikana, Exlera a Noska mnoho rostlin a živočichů a pan páter každou chvilku na něj volal: “Olóši, pojď se podívat!“ a už mu něco ukazoval a o tom vyprávěl. Dokonce mu, maličkému, dal jednu svou lupu, a to už tehdy byla vzácnost. Tak se naučil poznávat přírodu v ní samé, pečlivým a trpělivým pozorováním rozvíjel své budoucí schopnosti. Tetičky učitelky jej zasvětily do umění kresby tužkou, uhlem i perem, což byla později jednou z jeho nepřekonatelných předností. Vše co viděl, srovnával s tím, co už znal, poznamenal si to i nakreslil a tomuto způsobu studia přírody zůstal věrný po celý svůj život. Doma měl stále v nádržkách ze sklenic nějaké živočichy, čolky, mloky, larvy a housenky a s tím vystačil až do měšťanky. Tam se jej ujal velice dobrý učitel Alois Švarc, který jej nechal v přestávkách i po vyučování bádat v kabinetu, kde i mnoho přírodnin a školních pomůcek opravil, přerovnal, zařadil do systému či i přepreparoval, bylo-li třeba. Tam také poprvé poznal krásy života vyhynulého – paleontologie.
Ivančicko leží na nesmírně zkamenělinami bohaté tabuli a tak měl pod vedením pana Švarce stále co dělat o čem přemýšlet. V roce 1931 ukončil měšťanku a odešel do učení na vodoinstalatéra u pana Františka Žáka do Brna. Ten mu stále opakoval:“ Ti tví krokodýli Tě neuživí“ a ani nevěděl, jakou měl pravdu.
To už prolézal Stránskou skálu a usazeniny v Židlochovicích a stal se „renomovaným“ dodavatelem zkamenělin do Zemského muzea s tím rozdílem od jiných, že tam donášel nálezy vypreparované a mnohdy už i určené a to tak skvěle, že jeden z profesorů řekl doslova: „ Takový exemplář jsem ještě neviděl“ a myslel tím mladého pana Kaplera.
Po vyučení v krizovém roce 1934 rozšířil řady nezaměstnaných, ale díky tomu, že jeho znalosti a dovednosti se dostávaly do povědomí, dovolili mu v ivančické měšťance i v jiných ústavech za drobný peníz zpracovat sbírky zkamenělin a recentních měkkýšů. Při jejich určování se seznámil s mnoha učenci ze Zemského muzea v Brně. Zpracoval tam přes 200 druhů zkamenělin včetně několika diluviálních kostí, kdež zpracování ramenní kosti prehistorického desmana ze Stránské skály mu už zajistilo určitý věhlas. Mohl studovat musejní knihy a sbírky a stále se tak zdokonalovat.
V roce 1935 podal žádost o přijetí za volontéra při Zemském muzeu, ale až po dvou letech, na žádost samotného profesora Dr. Karla Absolona, byla na zasedání zemského výboru projednána s rozhodnutím, že bude přijat hned, jakmile to finance dovolí. Tak zatím mnohdy i bezplatně zpracovával přírodniny v muzeu v Ivančicích i na různých školách.
Při těchto činnostech stále pracoval i na svých zoologických „projektech“, byl i několikrát požádán různými spolky o přednášku (např. pro spolek Pterophylum či Naturfreunde), kde přednášel i německy, kterýžto jazyk se rovněž z měšťanské podoby doučil samostudiem na velice slušnou úroveň. Začal studovat různou vodní havěť žijící v kalužích a zcela propadl kouzlu lupenonohých bezobratlích. Seznámil se s profesorem Brunem Valouškem z mužského učitelského ústavu a hned k jedné jeho práci nakreslil celou názornou tabuli 75 kreseb terciérních dírkovců. Jako vděku od pana profesora se dočkal toho, že v této práci nebyl ani uveden. Ale přesto se mohl stále u něj čeho přiučit. Naučil se odchovávat různé živočichy z přineseného bahna z kaluží a brzy byl v tom úspěšnější než sám pan profesor. O lupenonozích z vlastních chovů a z vlastních pozorování sestavil svůj první článek pro časopis „Vesmír“ a požádal pana profesora o jeho protlačení do tisku. Ten tak rád učinil, ale nějak se tam připletl jako autor sám a „odborně“ provedl v článku několik korektur, ve kterých popletl lupenonoha letního s jarním a.p. Tak se páni rozešli a nikoliv v dobrém. I přesto jej ale vždy považoval za nejlepšího ze svých učitelů.
V roce 1937 nastoupil pan Kapler vojenskou presenční službu u 5. leteckého pluku jako palubní radista. Při kurzu radistů v Kutné hoře stačil probádat temnější křídové útvary, za pobytu v Hradci Králové studoval hydrobiologii, na střelnici v Kuchyni u Malacek propadl kouzlu místních stepí. To už také publikoval a po jednom příspěvku do „Přírody“ si jej pozval sám profesor Absolon a po dlouhém rozhovoru mu nabídl možnost studií v jeho knihovnách. Od té doby mu rovněž korigoval jeho články, nevrátiv mu až na jeden žádný k přepracování. A i ten jeden byl vrácen pouze proto, že Kaplerova verze o uložení terciérních vrstev v Ivančicích se nelíbila profesoru Zapletalovi a učiteli Šobovi. Když pak byli tito pánové pozváni a na vlastní oči viděli v odkryvu popisované profily, sami se zasadili o vydání tohoto článku. Profesor Absolon zařadil tím pana Kaplera mezi své spolupracovníky, kde mu dovolil i samostatně bádat i v jeskyních Moravského krasu. Veškeré nálezy patřili sice profesorovi, ale kresby a fotografie, kterých pořídil Kapler nespočet, zůstaly jeho majetkem.
V roce 1939 nastoupil na místo kustoda přírodnin v krajinském, dnes městském muzeu v Ivančicích, kde několik let zpracovával a třídil vše, co mu pod ruce přišlo. Tam zůstal až do nasazení do Reichu. Ani totální nasazení u říšských drah, hrůzy války neuhasily jeho badatelskou činnost. Zaznamenával vše, co viděl jak ve Štětíně, na pobřeží Baltu, hledal a nacházel živočichy zalité v jantaru.
A našel tam také svou budoucí ženu, Polku, Hanku Kocieckou. Ta už to jako Polka neměla v Německu vůbec lehké. Ale přežili i těžká bombardování, i útrapy válečných přesunů, rozdělení i trvalé odloučení před koncem války, kdy se musela Hanička vrátit do Polska, aby pečovala o svého ochrnutého otce. Stále si psali, pokud to válka dovolila, ale sešli se až po válce. To už paní Růžena Kaplerová bydlela v Brně, kde měla v nájmu cukrárnu. Otec Raimund zůstal v Ivančicích, kde pečoval o svou nemohoucí sestru Pepinu, bývalou ředitelku ivančického siročince, která pro kostižer o obě nohy přišla. Rovným dílem si rozdělili i péči o děti. A tak se stalo, že chybou německého úřadníka byla rodina v Brně zapsána jako Kapplerovi se dvěma p. Tuto chybu pan Kapler opravil po dlouhých běháních až v Opavě, zatímco rodiny jeho bratrů se tak podepisují dodnes.
Jednou přišel po mnoha peripetiích do Brna velký kufr plný šatstva, pak telegram poslaný 3 týdny před kufrem a nakonec i Hanička, dva měsíce po telegramu. A byla svatba.
Novomanželé využili možnosti nového zaměstnání pro pana Kaplera ve Slezském (Zemském) muzeu v Opavě, které bylo totálně zničené stejně jako Opava sovětskými vojsky při dobývání Ostravy. Jako muzejní zřízenec s několika dalšími prohrabával sutiny, vše použitelné a opravitelné shromažďovali v jediné místnosti se střechou, kde vše čistil, třídil, znovu popisoval a ukládal do zachovalých musejních skříní. Tak činil až do převratu, kdy ještě stihl s panem Reitterem, světoznámým entomologem z Opavy, uspořádat výstavu "Barevná krása motýlů". Také už absolvoval preparátorský kurz v Praze a postoupil na místo řádného preparátora Slezského muzea. Jeho největším preparátorským počinem se stala rekonstrukce prehistorického ptáka Archaeornis siemensi, sestrojená z peří a částí těl soudobých ptáků. Ač dle tvrzení jiných je téměř dokonalá, ba jedna z nejlepších na světě, tehdy známý paleontolog pan Augusta, s kterým svou práci konzultoval, nikdy se o ní ve svých pracích nezmínil, neboť neunesl to, že jakýsi samouk jej v tomto směru předčil. Přesto 20 let byla stálým exponátem Slezského muzea, dočkala se i publikování u nás i v zahraničí, ale nikdy nebylo dovoleno uznat její autorství panu Kaplerovi. A je tam v depositáři dodnes pod číslem 632, ale stále bez jména.
Po roku 1947 přišla do muzea garnitura vědátorů z Prahy, kde bylo tehdy převědcováno a páni vědci dostali na vybranou: buďto Opava nebo „výroba“. Zvolili Opavu. A do výroby poslali pana Kaplera. Bez poděkování, bez rozloučení. Prostě mu ráno jiný zřízenec řekl, že už do muzea nepatří a nedovolil mu odnést si ani tu památeční lupu, kterou pan Kapler dostal od strýčka pátera Karla a kterou celou dobu střežil jako oko v hlavě.
Nastoupil jako svářeč po zaškolení do VŽKD – Vítkovických železáren Klementa Gottwalda. Ve volných chvílích a o nedělích prolézal na kole okolí Opavy, lovil v kalužích, kopal v lomech a na odkryvech, dloubal v opavských sádrovcích a sepisoval, porovnával a studoval. Na cestu už brával i postupně své čtyři syny, zprvu jen na sedačku na svém kole, později už kluci trandili za ním na svých. Odchod z muzea jej velice mrzel. Práce v továrně však byla daleko více finančně zajímavá a spolu se svou velice skromnou a pracovitou ženou Haničkou mohli slušně vychovávat 4 kluky. Z těch se stali zanedlouho jeho pomocníci, hlavně však podavači nářadí a nosiči sběrů k domovu. U tří to nezanechalo co se přírodopisu týká žádné stopy, jen druhorozený, také Oldřich, se později stal zdatným entomologem, také samoukem, při práci stavebního technika. Stále častěji vyráželi do přírody jen spolu. Oldřich starší zase začal publikovat, o své poznatky se dělil s lidmi i v periodikách a to už nejen o přírodě. Zajímal se živě o dění ve svém okolí, nebál se i kritických glos, pokud je tehdejší tisk dovolil otisknout. Publikoval v Živě, Vesmíru, v denním tisku, vydával turistické průvodce po oblastech, kam posílaly své zaměstnance odbory VŽKG (Hvar, Krka, Rumunsko a.p.).
V roce 1969 napsal knihu: Klíč k určování čsl. vodních plžů, kterou vydal ve svém nákladu Český svaz chovatelů. Za četné zlepšovací návrhy byl oceněn stříbrným a zlatým odznakem VŽKG. Když onemocněl tuberkulozou (to je ta mezera v bibliografii v 60tých letech), léčil se dlouho v Paskově u Karviné a u své ženy. Ta navařila několik litrů vaječného koňaku, kde jako základ použila v citronové šťávě rozpuštěná vajíčka rozředěná pašovaným polským lihem. Tento vápenitý nápoj po několik let lila do manžela i dětí a tak jim všem určitě za malé pomoci socialistického zdravotnictví zachránila životy. A to bylo dobře.
Až na Haničku se dožili tzv. revoluce, ta skonala tiše 25.července 1989. Znala jen práci a děti. Když ti nejstarší opustili hnízdo, vzala si na opatrování těžce postiženého kloučka, o kterého se spolu s manželem starali několik let.
Pan Kapler začal pracovat jako vedoucí přírodovědného kroužku při Stanici mladých přírodovědců v Opavě. Postavil tam ptačí voliéru a po získání vedení pro projekt mořského akvária i kroužek mořské akvaristiky, který brzy získal věhlas široko daleko. Vše, od nádrží, stojanů, vystrojení a vybavení, po namíchání mořské vody a sehnání osádek živočichů dělal pan Kapler sám s dětmi a dalšími nadšenci z řad dospělých. A bylo to velkolepé dílo. Stanice pořádala každoroční zájezdy do přímořských států na jihu Evropy, odkud byly mnohdy za velmi dramatických okolností dováženy exponáty pro různé sekce a kroužky. Nejtěžší to měli mořští akvaristé. Cesta zpět autobusem trvala necelé tři dny a ty všichni strávili ručním okysličováním provizorních přepravek, aby jim co nejvíce živočichů dožilo příjezdu do Opavy. A znáte děti. Už za několik hodin na zastávkách autobusu se rozběhli za ostatními a tak celé pumpování zůstalo na panu Kaplerovi, který se poslední noci ani nevyspal. A za to a nejen za to dostal jedno z nejvyšších vyznamenání ministra školství – „Vzorný pracovník ve školství“. Rovněž byl doživotním Čestným členem Svazu ochránců přírody.
V Opavě žila početná enkláva Řeků, které komunistický režim přijal po převratu v Řecku. Jedna s nich se stala ženou starosty řeckého města Prevezy a tady začala krásná spolupráce Opavy a Prevezy na poli zájmové činnost mladých. (http://www.natura-opava.org/ekocentrum/index.php?s=vyzkumy).Každoroční cesty do Řecka se staly badatelskými a objevnými. Výpravy mladých z Opavské stanice doplněné o studenty a pedagogy přírodovědecké fakulty univerzity v Olomouci zmapovali celý region Prevaza co se přírody týče. Na cesty byli přizváni známí i začínající botanikové, entomologové, geologové a zoologové. Od města Preveza dostali trvalé místo k táboření na krásném poloostrově u osady Agia Apostoli. I tam pan Kapler bádal a to nejen v moři. Na jedné z cest se mu podařilo najít nový druh kovaříka, který už po všechny časy ponese jeho vědecké jméno: Lacon kapleri(http://www.elateridae.com/zobrbruk.php?id=4526). S nadšenci z Prevezy i z Opavy dokonce zařídili jeden domek v Neochori u Prevezy jako trvalé muzeum ukazující na preparátorsky dokonalých expozicích život v okolí Prevezy, pojatých jako pohled oknem tu na louku, tu do lesa či pod mořskou hladinu. Tento projekt trvá ke spokojenosti Řeků i Čechů dodnes.
O životě pod mořskou hladinou napsal svou druhou knihu. Populárně naučnou metodou zde představil vše, co je možné vidět v pobřežních vodách moří kolem Evropy, jak exponáty dopravit živé domů, jak zařídit mořská akvária a jak se o ně starat a vše doplnil vlastními kresbami a ilustracemi odborníků ilustrátorů. Jen na okraj. Když slovutný ilustrátor jeho knihy „ V moři nežijí jen velryby“ viděl na prvním čtení doprovodné perokresby pana Kaplera k textu, omluvil se, že své ilustrace zapomněl doma. Až později se přiznal, že se styděl je předložit, protože svou práci pojal jako dětské omalovánky. Ovšem jeho další práce už byla excelentní.
Pan Kapler odešel uprostřed rozdělané další knihy a spousty neutříděného materiálu 4. března 1998 ve věku 83 let. Zanechal za sebou spoustu dobře vykonané práce, hodně lidí, kteří jej měli rádi a kteří na něj stále vzpomínají. Krásně se s ním rozloučili jak v Novém Opavsku, tak s časopisu Slezského muzea, kde konečně přiznali část jeho zásluh o znovuzrození tohoto ústavu.
Jsem rád, že pan Oldřich Kapler byl mým tátou. Doufám, že jsem mu byl dobrým synem.
Zde zaznamenávám vše, co kdy napsal a co se mi podařilo vypátrat. Je toho požehnaně.
Zaznamenal: Oldřich Kapler ml.
Bibliografie pana Oldřicha Kaplera obsahuje více než 300 položek – jsou to články, zprávy a populárně-vědné úvahy publikované v různých časopisech (, Akvaristické listy, Vesmír, Živa, Příroda, Akvárium terárium, Časopis Slezského Muzea v Opavě, Entomologické listy a.p.), ve sbornících, ročenkách a také v novinách. Některé jeho články byly publikovány i v zahraničí a nebo z nich bylo hojně citováno. Níže uvádím jejich nejdůležitější přehled.
1936 Bruno Valoušek: Foraminifery ve škole: Oldřich Kapler – kresba dírkovců. Příroda, XXIX, č. 3-4, Brno
1936 Bruno Valoušek a Oldřich Kapler: Ze života lupenonohého korýše Kalnice, Leptestheria Dahalacensis Rüppel. Příroda, XXIX, č. 9, Brno
1938 K nové situaci na jižní Moravě. Příroda, XXXI, č. 9, Brno
1938 O. Kapler a Vil.Gross: Vzácné přírodniny ivančického kraje. Ročenka MS v Ivančicích 1938
1939 Příspěvek ku statigrafii oncophorových vrstev okolí ivančicko-oslavanském. SKPB 1939 Brno, XXI, 113-115
1939 Ze života lupenonožců (Euphyllopoda) I.. Příroda, XXXII, č.2, Brno
1939 Mořští živočichové ve sladkých vodách. Ročenka MS v Ivančicích, 1939
1939 Vzácný nález zkamenělé perly v Oslavanech, Ročenka MS v Ivančicích, 1939:1-4
1939 K operacím ploštěnek. Příroda, XXXII, č.7, Brno
1939 Máte na zřeteli naši přírodu? AL XIII/9, 89-92, Praha
1939 Vzácný výskyt kormorána Phalacrocorax carbo L. na Ivančicku. Příroda, XXXII, č. 9, Brno
1939 Pro zájemce z řad zoologů. Triops cancriformis, Příroda, XXXII:276
1940 Ze života lupenonožců (Euphyllopoda) II. Příroda, XXXII, č.2, 34-38, 1-7, Brno
1940 Zpráva kustoda přírodopisných sbírek za rok 1939. Ročenka MS v Ivančicích, 1940
1940 Nová zkušenost s jarní vodní faunou. Příroda XXXIII, č. 5, Brno
1940 Přesazování našich rostlin do akvaria. AL, XIV, č. 5
1940 Krasová jeskyně přestěhovaná do akvaria. AL XIV, č. 6
1940 Mořský plž v Dyji. AL XIV, č. 7
1940 Nová zkušenost s jarní vodní faunou - dodatek. Příroda XXXIII, č. 7, Brno
1940 Příspěvek ke studiu onkoforových vrstev okolí ivančického. Příroda, XXXIII, č.7 Brno
1940 Ze života lupenonožců (Euphyllopoda) III. Příroda, XXXIII, č.10, 293-296, Brno
1940 K výskytu kobylky Ephippiger vitium Serv. na Moravě, Entomol. listy, 3:40
1940 Mají hadi hypnotickou sílu? AL XIV, č. 10
1940 Pijavka lékařská. AL XIV, č. 11-12
1940 Nová naleziště praménky rakouské Bythinella austriaca Frfld. na Moravě, Příroda XXXIII:30-31
1940 K výskytu kobylky Ephippiger vitium Serv. na Moravě, Příroda XXXIII:14-16
1941 K rozšíření kobylky Ephippigera vitium Serv. Na Moravě. Příroda, XXXIV, č.1, Brno
1941 Zpráva kustoda přírodopisných sbírek za rok 1940. Ročenka MS v Ivančicích, 1941
1940 Ze života lupenonožců (Euphyllopoda) IV. Příroda, XXXIV, č.9-10, 225-231, Brno
1941 Zpráva kustoda přírodopisných sbírek za rok 1941. Ročenka MS v Ivančicích, 1941
1943 Ze života lupenonožců známých z území Moravy. Příroda, XXXV, č.7, 167- 178, Brno
1945 Příspěvek k poznání tvorby krápníků. Příroda, XXXVII, č. 4, 117-120, Brno
1945 Třetihorní usazeniny v okolí Ivančic a Oslavan. Ročenka MS v Ivančicích, 1945
1947 Dr. E. Reitter a O. Kapler: Průvodce výstavou. ZM v Opavě jako 1. číslo „Drobných tisků“, 1947
1948 Pronikání třetihorního moře do Ivančické kotliny, Ročenka MS v Ivančicích, 1948:3-8
1950 O. Kapler a A.Švácha: K rozšíření kotvice vzplývavé Trapa natans L. ve Slezku, Přír. Sb. ostrav. kraje, 11:372-373
1956 O. Kapler a F. Krkavec: Mykologické nálezy v opavských sadech, Přír. Sb. ostrav. kraje, 17:510-513
1956 Malakologické poznámky z prameniště Moravice, Přír. Sb. ostrav. kraje, 17:597-598
1956 Pilularia globulifera L., Živa, 4(1):29
1956 Sítina cibulkatá „tajemná neznámá“, Živa, 4(1):33-34
1957 Malakologické poznámky, Přír. Sb. ostrav. kraje, 18:151-152
1958 Mykologické nálezy v opavských sadech 2, Přír. Sb. ostrav. kraje, 19:311-312
1958 Předběžná zpráva o nové paleobotanické lokalitě nejmladšího kulmského horizontu na Opavsku, Přír. Sb. ostrav. kraje, 19:570-571
1959 Meduska sladkovodní, Živa, 7:20-23
1959 Návrh českého názvosloví akvarijních rostlin, Živa, 7:233-234
1959 Mé zkušenosti s našimi rybami v akváriu, AT, 2(1):4-5
1960 Ostravské naleziště medusky sladkovodní, Přírodov. čas. slez., 21:121-122
1960 Ze života škeblovky malé Leptestheria dahalacensis Rüppel, Čas. slez. Muz. (A), 9:101-110
1961 Nový nález pramenní fauny v okolí Opavy, Čas. slez. Muz., 10:144
1962 Vliv řasové potravy na vývoj a činnost gonád, Čas. slez. Muz., A, 11:29-32
1962 Albinismus a neotenie u žab, Živa, 10:36
1964 Dívali jste se na raky?, AT, 7(4):55-56
1965 Plži rodu Theodoxus a transport měkýšů, Živa, 13(3):112-113
1965 Žábronožka solná Artemiasalina, AT, 8(6):91-92
1965 Jak často měnit vodu?, Živa, 13(4):154
1966 Výborné akvarijní krmivo, Živa, 14(6):229 1969 Klíč k určování čsl. vodních plžů, Český svaz chovatelů
1969 Návrh na konstrukci regeneračního filtru pro mořská akvária, AT, 12(2):51-53
1970 Lupenonožci všeobecně a Artemia salina zvlášť, AT, 13(3):83-84
1970 Návštěva u žabronožky severské, Žina, 18:186
1970 Rozšíření plže Viviparus contectus (Mill.) m. modestus (Kapler), Čas. slez. Muz., (A), 19:135-136
1971 K rozšíření zvířeny podzemních vod v okolí Hradce n. Mor., Čas. slez. Muz., 20:88
1971 Přeslička největší Equisetum telmateia Ehrb., Živa, 22:90
1971 Slunka stříbřitá Leucaspius delineatus AT, 14(5):138-139
1975 Kulmské odkryvy ve Slavkovském háji u Opavy, Čas. slez. Muz., (A), 24:85-88
1979 Akvaristika a Balt, Živa, 27(4):142-143
1979 Zrození medůzy, Živa, 27(5):182
1980 Akvaristika a ochrana přírody, AT, 23(3):32
1980 Kráčející plži, Živa, 28(3):101
1981 Cesta k usnadnění mořské akvaristiky, AT, 24(1):13-14
1981 Zrození sasanky, Živa, 29(5):182-183
1981 Sasanka měnivá Aiptasia mutabilis, AT, 25(2):12
1981 Krab říční Potamon fluviatilis, AT, 25(3):23
1982 Veligeri, Živa, 30(2):62-63
1982 Základy mořské akvaristiky, účelový tisk ČSCH, Praha
1983 Plevel mezi kulmskými fosíliemi, Živa, 31(2):62
1983 Nutnost karantény u mořských ryb, AT, 26(3):17-18
1984 Mořská jehla v akváriu, AT, 27(2):24
1984 Tření slizouna pavího Salaria pavo, AT, 27(1):19-21 1985 Medůzy z Jardanu v akváriu, AT, 28(4):19-23
1985 Jeseter malý v akváriu Acipenser ruthrnus, AT, 28(6):15-16
1985 Vývoj ostranky hrbolaté Tritonalia erinacea, Živa, 33(6):222-224
1986 Kroužek mořské akvaristiky se představuje, Rdice Hořec 19, 44p, KSMPř.Ostrava
1987 Úspěšná léčba parazitálních onemocnění mořských ryb, Informační zpravodaj, AT 2, Praha
1987 Preparace řas a některých mořských živočichů, Živa, 5:174
1987 Mořská hvězdice v akváriu, AT, 30(6):22-23
1988 Lazuchy, mořské zelené řasy, AT, 31(5):19-21
1988 Hvězdice pěticípá, Živa, 36(6):221-222
1989 Jak dlouho může sloužit ulita?, Živa 27(4):172
1989 Problémy mořské akvaristiky, Živa, 37(5):227
1990 Nezvyklý mořský korýš, AT, 33(6):21
1990 Burunduk a jeho chov, Živa, 38(3):137-139
1990 Zánik hydrobiologických lokalit v dolním Podyjí, Živa, 38(6):245-247
1991 Mořská akvaristika v otázkách a odpovědích, AT, 34(1):8-9, (2):10-11, (3):8-9
1991 Lazuchy – rostliny pro mořské akvárium, Živa, 39(3):104-105
1991 Podivná jaderská rybka, AT, 34(11):10-11
1991 Lokomoční orgány mořských jehel, Živa, 39(5):225
1993 V moři nežijí jen velryby aneb my u moře a moře u nás. Zřízení mořského akvária, určování a získávání chovného materiálu v přírodě, 68pp, nakl. AKS Ostrava
1994 Ježovka zrnitá Sphaerechinus granularis, AT, 37. příloha 6.Aquatropic Lonský, Praha
1994 Na lovu u moře, AT, 37(6):13-15
1994 Mám v akváriu rostlinu či živočicha?, AT, 37(8):20-21
1994 Mořská houba v akváriu, AT, 37(8):26
1995 Je sasanka hnědá choulostivá?, AT, 38(9):24
1998 Nový křídlonožec (Pteropoda, Limacinidae) pro opavský horizont, svrchní baden (Česká republika), Čas. slez. Muz. Opava (A), 47:93-94
Pozn.: SKPB – Sborník klubu přírodovědného v Brně AL – Akvaristické listy Praha AT – Akvárium terárium
Sepsáno za pomocí prací Emanuela Opravila: Čas. slez. Muz., Opava (A), 29:287-288, 1980, Evy Purkyňové a M. Franka: Čas. slez. Muz., Opava (A), 47:282, 287-288, 1998, pamětí Oldřicha Kaplera st. a vzpomínek Oldřicha Kaplera ml.
Linkuj! ivancice.net
Diskutuj! ivancice.net
