Guido Adler

Životní data

Narozen: 1. listopadu 1905 Ivančice

Zemřel: 15. února 1941 Wien (Rakousko)

Česko-rakouský hudební vědec a spisovatel, spolutvůrce a budovatel moderní muzikologie.

Guido Adler

Jeho otec Joachim zemřel na tyfus v roce 1857, kdy se nakazil od jednoho svého pacienta. Není proto divu, že manželka Fraciska prohlásila: "nikdy nedovolím kterémukoliv z mých dětí stát se doktorem". Rané mládí strávil Guido Adler v Jihlavě a od roku 1863 ve Vídni. Lékařem se nikdy nestal.

Studia

Adler ve Vídni studoval na Vídeňské univerzitě a souběžně na Vídeňské hudební konzervatoři hudební teorii a kompozici pod vedením Antona Brucknera a Desoffa. Konzervatoř absolvoval v roce 1874. V roce 1878 graduoval na Vídeňské univerzitě na doktora právních věd a v roce 1880 na doktora filosofie. Jeho disertační práci 'Die Grundklassen der Christlich-Abendländischen Musik bis 1600' (Hlavní rozdělení západní církevní hudby do 1600) přetiskl prestižní (v té době) 'Allgemeide Musikzeitung'.

Profesní život

V roce 1883 se Adler stává lektorem hudební vědy na Vídeňské univerzitě.Před jmenováním napsal 'Eine Studii zur Geschichte der Harmonie' (Esej o historii harmonie), publikovanou v "Sitzungsberichte der Philosophisch-Historischen Klasse der Wiener Academie der Wissenschaften" v roce 1881.

V roce 1884 zakládá, spolu s Friedrichem Chrysanderem a Philipem Spittou, hudební periodikum 'Vierteljahresschrift fur Musikwissenschaft' (Čtvrtletník hudební vědy). Adler napsal do něj první článek a položil první základní otázky, "Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft" ("Rozsah, metoda, a cíl hudební vědy"), který nejen představoval první pokus o komplexní popis studia hudby, ale také obsahuje slavné dělení disciplíny do tří oborů: historische ("historický"), systematische ("systematický"), a vergleichende ("srovnávací"). Ačkoli tyto obory neodpovídají přesně nynější praxí, zhruba reprezentují nynější dělení hudební vědy do hudebmí historie, hudební teorie, a ethnomusicology. (význam slova ethnomusocology je zřejmě "studium hudby v jeho kulturním kontextu" - poznámka překladatele)

V roce 1885 byl povolán do nově ustanovené Pražské Německé univerzity jak řádný profesor historie a teorie hudby, kde působil až do roku 1898.

V roce 1886 publikuje stať 'Die Wiederholung und Nachahmung in der Mehrstimmigkeit'; v roce 1888 publikuje 'Ein Satz eines Unbekannten Beethovenischen Klavierkoncerts'. V roce 1892-93 editoval výběr hudebních děl vzniklých za vlády císařù Ferdinanda III, Leopolda I a Josefa I (dva díly).

V roce 1894 zakládá edici 'Denkmäler der Tonkunst für Österreich' jejímž editorem je až do roku 1938.

V letech 1898 až 1927 (odchod do penze), působil v pozici řádného profesora na univerzitě ve Vídni.

Roku 1927 zakládá Mezinárodní společnost pro muzikologii v Basileji, ve které byl doživotním čestným předsedou.

Po anšlusu Rakouska v roce 1938 mu bylo z rasových důvodů, zakázáno publikování. Umírá ve Vídni 15.2.1941 ve Vídni.

Dílo

Metoda hudební historie

Principy a druhy hudebního slohu

monografie Richard Wagner

monografie Gustav Mahler

paměti Wollen und Wirken

Adlerův podpis
Adler byl jeden ze zakladatelù moderní hudební vědy (spolu s Philippem Spittou a Friedrichem Chrysanderem). Jako jeden z prvních hudebních vědců rozpoznal sociologický aspekt hudby, tím posunul vnímání hudby mimo pouze estetickou kritiku, tak jak tomu bylo dosud v hudební vědě 19. století . Empirické studium bylo pro něho nejdůležitější část této disciplíny. On sám kladl důraz na hudbu Rakouska, zvláště hudbu první vídeňské školy: Haydn, Mozart a jejich současníci. V rámci své pedagogické činnosti vychoval mnoho známých osobností hudební vědy: Karl Geiringer (1899–1989), Knud Jeppesen (1892–1974), Anton Webern a Egon Wellesz (1885–1974).